Hledající se tance chytá 💃

Říká se, že Bůh naloží každému jen tolik, kolik je schopen unést. Jestli je to pravda, tak Johanka musela být buď nadčlověk, nebo bohyně. Protože poslední dny a týdny ji drtily s takovou silou, že by ji i obryně Stáňa politovala. Radost a lehkost? Dávno zapomenutá slova, která v ní vzbuzovala jen slzy stesku.

Každý z nás občas zažije vlnu pochybností, ale Johanku to smetlo jako tsunami. Pocit odmítnutí, vyčerpání, vzpomínky, sebelítost i strach – všechny tyhle emoce se v ní probudily a valily se na ni s nelítostnou silou … jako kdyby teď prožívala všechny potlačené emoce za celý svůj život a její tělo se stalo ždímačkou traumat, které potřebovala uvolnit, vyplavit, uzdravit.

A pak přišel zlom. Místo aby před emocemi utíkala, začala je pozorovat. S tichou zvědavostí sledovala, co se v ní odehrává. V obrazech, které se objevovaly, nacházela odpovědi. Poté přišla pokorná děkovačka za všechny bolesti – sebeklam o vyhrané bitvě. Protože život má smysl pro humor, tak přišla další vlna, větší a nemilosrdnější. Johanka se tentokrát rozhodla bojovat. Sama se sebou … za sebe … pro sebe. A bojovala tvrdě, jako pravá bojovnice za spravedlnost, za naplněný život, za vlastní existenci. Vyhrála? Vybojovala si své místo na Zemi? Na to si budeme muset počkat.

Co ale věděla jistě? Že pokud se nezačne hýbat, ustrne v bolesti. A pak se rozpomenula. Hudba. Tanec. Ta stará láska z dětství, na kterou skoro zapomněla. A právě tanec se stal její záchranou.

TANEC - medicína duše a řeč těla.

Přirozená forma terapie, kdy hlava ustoupí a tělo převezme vedení. Kdy se odevzdáš rytmu hudby, myšlenky necháš rozplynout a vejdeš do kontaktu s tělem … s přítomností.

V našem těle je uložený celý náš příběh. Každá emoce, kterou jsme cítili, každé trauma, kterým jsme si prošli, každý nádech a výdech, který jsme udělali. Je to naše osobní kronika, kterou stačí otevřít. Tělo zná všechny odpovědí, i otázky, stačí mu dát jen možnost se rozpovídat … rozpomínat.

Johanka se s každým pohybem znovu ukotvovala ve své síle. Napětí povolovalo. Cítila, jak se vrací k životu. A kdo ví? Možná i k radosti a lehkosti, které cestou ztratila.

Vědomí tanec, jako přímá linka návratu k sobě.