Budu vám vyprávět pohádku o království, do kterého se dostane každý, který ztratí skoro všechny své jistoty, důvody, přátelé, smysl bytí, představy o sobě a o svém životě. Každý, kdo zjistí, že není šťastný.
Johanka se jednoho dne probudila do slunečného dne v království, o kterém ani netušila, že existuje. Nečekaně a neplánovaně. S pocitem, že je tam, kde má být. V důvěře.
Království bylo děsivě prázdné, zaplněné tichem. Byl to prostor, kde neexistovalo nic a nikdo … jen Johanka a bůh přítomnosti, který prostupoval každou buňkou jejího těla. Dýchala, byla. Vstoupila do prostoru zahaleného mlhou tajemství a paralyzujícího prázdna. Bylo to místo neznámé, nepopsané, bez vůně a emocí, bez příběhu. Prostor NULA.
Probuzení v království předcházela posvátná cesta, kterou Johanka absolvovala … cesta k sobě. Tímto bodem počínaje zjistila, že není šťastná. Přestalo jí dávat smysl, co dělá, a proč to dělá. Byla paralyzovaná. Všechny její představy o tom, jak je spokojená, se rozplynuly, jako opar po dešti. Dolehly na ní otázky, na které potřebovala znát odpověď. Proč tu je? Kým sem přišla být? Jaké je její poslání tady na Zemi?
V tichu a přítomnosti čekala. Dočkala se. Odpovědi přichází, když jsme otevřeni naslouchat. Johanka byla otevřená … byla prázdná.
Co když poslání každého z nás je být šťastný. Co když je to až tak jednoduché. Jak moc jsme ochotni přijmout takovou jednoduchost, ve světě orientovaném na výkon a dřinu? Jsme připraveni na čisté bytí v přítomnosti, kdy návody a postupy, jak být šťastný, chodí sami a my máme energii a odvahu je realizovat?
Máme odvahu na sobě pracovat? Na vztahu k sobě v radikální upřímnosti a laskavé moudrosti?
Johanka přijala vše, co ji přišlo, a věděla, že už pro ní neexistuje jiná cesta. Věděla, že neschází ze své cesty, ale tvoří si novou. Tu svou, autentickou. Plnou odvahy, vedení, strachu, přítomnosti a ticha.
Stará Johanka přestala existovat. Udělala prostor pro novou.
Nový začátek, nový prostor, nový příběh, nová energie, nový život … od nuly.
V absolutní důvěře a s hlubokou vděčností nechala Johanka království za sebou. Otevřená, zvídavá, prázdná, odhodlaná žít tak, aby byla zase šťastná.
Neví kam kráčí, ale ví, že žádná cesta není špatně.
Štěstí je TEĎ.