Moje zrcadlo

Poslední rok si více uvědomuju a vnímám krize, které mi v životě přicházejí do cesty. Dřív jsem byla jen naštvaná, že je něco jinak, než jsem chtěla a toužila po tom, aby to bylo jinak. Neviděla jsem v tom žádný hlubší smysl, nekoukala jsem se na to z jiného úhlu pohledu. A  to se změnila.

Začalo to loni na marketu, kde jsem měla stánek se svými výrobky. Byl to už několikátý market a prodej nešel, tak jak bych si přála. Byla jsem naštvaná, demotivovaná a frustrovaná. Měla jsem nové výrobky, do kterých jsem dala spoustu energie, naděje a kreativity a nikdo o ně nejevil zájem. Celá situace měla za následek to, že jsem přestala na několik měsíců tvořit.

Potom mi jedna moudrá žena řekla, že tyto a podobné situace jsou zrcadlem mého vnitřního světa. Na začátku mi to přišlo absurdní, protože jsem si myslela, že jsem uvnitř vyladěná, v pohodě a rovnováze. No, a nebyla! Začala jsem nad tím přemýšlet a více se vnímat. A najednou mi to začalo dávat smysl. Vím, že jsem většinu života žila ve lži a o to víc jsem chtěla žít v pravdě. A když jsem si myslela, že konečně v té pravdě žiju, přišla rána a já plně pocítila, že to tak není. Zase jsem si lhala do očí a neviděla to (jak jinak).

Tato loňská situace se nyní opakovala a já vnímala stejné pocity, jako před rokem. Opět na marketu, opět byl malý prodej (bylo to jinak, než jsem očekávala) a já se dostala do vnitřní deprese, temnoty a beznaděje, že celé to moje tvoření (podnikání) nemá smysl. Nemám úspěch, nemám peníze a celé ti nikam nevede.

Plně jsem si to uvědomovala a vrátila se v čase, ALE s tím rozdílem, že jsem v tom hledala něco dalšího … MOJE ZRCADLO.

A najednou jsem se uviděla, svůj vnitřní svět •JÁ – OBĚŤ•. Na marketu jsem zase upadlo do role oběti, ve které mi kdysi bývalo moc dobře. Pravděpodobně jsem tam viděla i vnitřní nastavení, že si nezasloužím být úspěšná, že si nezasloužím mít peníze. I strach z úspěchu, strach z hojnosti. Naučené vzorce chování z minulosti. I takové  věci mi tam naskakovaly. Taková vnitřní nevědomá sebesabotáž.

A tohle byl ten jiný úhel pohledu, který jsem předtím neměla, neznala, neviděla. Já NEJSEM oběť. Jsem SÍLA, jsem napojena na neomezený zdroj vesMÍRU, jsem ODVAHA, jsem NADĚJE, jsem SEBELÁSKA, jsem hodna HOJNOSTI.

Nevidím teď řešení? Nevadí, počkám si. Budu hledat a najdu. Nebo přestanu hledat a naleznu, to co hledám. Možná se vydám jinou cestou, než jsem plánovala, a i to bude v pořádku. Prostě půjdu dál s otevřeným srdcem i očima.

Ten víkend jsem se v tom dost plácala. Chtěla jsem to změnit, ale nedařilo se mi to. Snažila jsem se od toho získat odstup, bez šance. Tak jsem to nechala být. Přestala jsem se bránit a jednoduše v tom BYLA. Nebylo to příjemný, chtěla jsem od toho utéct, a nakonec to odešlo samo. A já konečně získala odstup a viděla nové možnosti, co mi tato situace přináší. Moc příjemný pocit.

Moje značka je založená na mé cestě, na mých pocitech, na mých vhledech. Sdílím texty, které sama používám, věřím jim a myslím si o nich, že je opravdu důležité mít je neustále na očích a nezapomínat na to, co nám říkají. A nezapomenout se u toho smát, to je taky důležité.

Sdílím to, co pomáhá mně. A sdílení samo o sobě pomáhá… terapie sdílením. Proto jsem se rozhodla, že budu psát a sdílet své plynutí  s vámi, v dobrém i ve zlém. Když už nikomu jinému, tak mě to určitě pomůže :D Vypsat se z toho, sdílet všechny své emoce a pocity, nebát se a s pokorou doufat, že to pomůže i vám. Nová příležitost, kterou jsem si uvědomila díky svému zrcadlu.

Takže jdu dál … s pokorou být k sobě upřímná a žít v pravdě. Kráčet přes další překážky, díky kterým paradoxně rostu.

•PŘED KAŽDOU ZMĚNOU JE KRIZE•