JARO ⸙ konec starého a začátek nového

V předešlém článku jsem psala o těžkém obdobím, kterým jsem procházela. K mému velkému překvapení, to období stále pokračovalo. Až jednoho krásného dne to dosáhlo svého vrcholu a já to pustila. Muselo to dojít do bodu zlomu, kdy člověk konečně udělá to, co udělat musí, rozhodne se •TO PUSTIT• Nechá odejít to staré, to co mu už neslouží, aby mohl udělat prostor pro nové. Opět opustit to známe a bezpečné a vstoupit do neznáma. Poté přišla obrovská úleva … přestalo trápení a já se zase mohla uvolněně nadechnout!

Žila jsem v tom, že to bolestivé období plyne z přesvědčeních o mně samotné, o tom jak se nemám ráda, jak nejsem hodna lásky apod. Byla to pravda, ale to nebylo všechno, něco tam chybělo. Ve skládačce chyběla i ta druhá strana, a jeho zranění a následné couvání ze vztahu, které jsem předtím neviděla nebo spíš nechtěla vidět. Respektive jsem to celou dobu cítila, intuitivně, všímala jsem si detailů a nesrovnalostí, ale nebyla jsem schopná je správně pojmenovat, abych jim porozumněla, a taky jsem nebyla připravená je přijmout.

Potřebovala jsem získat odstup, kouknout se na to s nadhledem a pojmenovat věci pravými jmény. Sundala jsem závoj zamilovanosti a podívala se na věci, jak se mají. No, co si budeme namlouvat, nic příjemného to nebylo. Lež je milosrdná! Uviděla jsem základy vztahu, které se skládaly z velkého pokrytectví, neupřímnosti, zbabělosti a bez špetky partnertsví. A to bolelo ... a taky mě to dost nasralo!!!

Opakovaně jsem si neochránila svoje hranice, o kterých jsem psala už tolikrát (i v předešlém článku), a tak jsem zase dostala přes prsty (Vesmír mě furt zkouší, jestli to myslím vážně, jak píšu níže). I díky tomu jsem i já udělala pár kopanců, na které nejsem pyšná a za které beru zodpovědnost. Nejsem dokonalá v tom nepravém slova smyslu. Ale vždy jsem měla srdce na dlani možná až s naivní otevřeností. To se projevilo i tak, že jsem ukázala svou zranitelnost v celé její velikosti. Pro někoho to může být gesto, které dělá bez sebemenších obtíží, ne já. Mám s obnažením své zranitelnosti obrovský problém. Je to pro mě velké vystoupení z bubliny bezpečí (z komfortní zóny), ale dokázala jsem to. Byl to pro mě velký projev ODVAHY A STATEČNOSTI. Jsem na sebe i pyšná. Je nutno konstatovat, že to bylo pouze jednostranné gesto. Zpětně hodnotím tu jednostrannost, jako pekelně bolestivou s velkou ztrátou důvěry, ale byla to moje volba. Příště to holt udělám jinak.

•Kluci mluví ... muži konají•

Výsledkem to všeho bylo, že jsem šla až na dřeň, doslova až na kolena. A je to dobře, pravděpodobně bych neprozřela a žila v trápení a bolesti doteď. Potřebovala jsem to uvidět v celé surovosti a tvrdosti. „Na, tady máš holčičko, a už s tím, kurva, konečně něco dělej!!!!“

Přes lásku a bolest jsem se dostala k sobě samotné, a to beru za velklé vítězství ♥ V životě jsem tolik nemilovala a kvůli lásce tolik netrpěla.

Přesně, jak jsem psala v předešlém článku. Stále do svého života přitahujeme podobné typy lidí, dokud pořádně nepochopíme, co nás mají naučit. Pokud se to nepodaří u jednoho, přitáhneme si další bytost a zkouška se bude opakovat. Máte nekonečné pole možností, takže záleží jen na nás, jak dlouho to bude trvat. A věřte, že Vesmír nás bude dokolečka zkoušet a bude u toho říkat: „Fakt? Myslíš to vážně? Jsi si opravdu jistá?“ Ano, je to takový malý šprýmař☺

Díky této zkušenosti jsem se dotkla základu svého trápení a začala jsem pracovat na jeho uzdravení. Každý v sobě nosíme tuto volbu, sílu prozření a odvahu to změnit. Toto zjištění mě opět naplnilo klidem. Uvědomila jsem si, že jsem tvůrcem svého života a že mám schopnost čarovat. Musíme jen UVĚŘIT.

Dovolila jsem si být v lásce k sobě samotná, dovolila jsem si být nasraná, dovolila jsem si dělat chyby a taky jsem dovolila si odpustit, a to vše bez pocitu viny. Můžu „cokoliv“. A vždy budu milována. Jeden z projevů •SEBELÁSKY•.

Zaměřila jsem svou pozornost na vnímaní své SEBEHODNOTA. Zjistila jsem, že tam mám velké mezery, a bylo by více, než žádoucí na tom zapracovat☺

A v této souvislosti jsem uvnitř pocítila, co jsem možná ještě nikdy nepocítila, a to, že jsem ŽENA•BOHYNĚ, která si zaslouží být hýčkaná, rozmazlována, opečovávaná a viděna. A tak jsem si tuhle nádheru dovolila. Každá máme to právo. Dovolme si to být hýčkány, zasloužíme si to! Věřte mi. VĚŘTE SOBĚ ♥ Být ženou je dar ♥ Máme tu krásnou vlastnost, že když jsme hýčkány, tak umíme snést modré z nebe, a ještě něco navíc.

Tohle jsou věci, které nás v dětství nikdo nenaučil, a tak se to učím teď a tady, protože nikdy není pozdě. Ne nadarmo se říká, že největší potenciál růstu máme v těch těžkých situacích, a ne v těch dobrých.

 •Před každou změnou je krize•

Všechno vždy přichází v ten pravý čas, a tak jsem ve stejné době skončila v práci, která mě už nenaplňovala, a kde jsem se celou dobu cítila, jako cizinec. Jen to muselo celé dozrát, jako já. Díky tomu jsem si opět zopakovala, kde mám své hranice, a že si je musím hlídat. Každá lekce v sobě skrývá požehnání.

Netvrdím, že od teď bude vše zalité sluncem a že budu lítat na božím obláčku. Stále někdy cítím bolest, vztek, smutek a zklamání, ale teď s tím umím lépe pracovat, a nakonec ve mně vždy zvítězí láska ♥ Díky bohu za to.

Díky této lekci mám o zábavu postaráno na několik měsíců dopředu, tak jedu dál. Je to jízda • cesta. Možná může někomu připadat, že to celé zlehčuju, a má pravdu! Dělám humor, protože bez srandy by bytí, bylo smutné místo k žití.

V srdci cítím obrovskou vděčnost a pokoru, ale to na papír nedáte ♥

A s tímto vítám JARO ⸙ s láskou, odpuštěním, přijetím a poznáním, že se učím být v lásce, že nemusím mít všechno pod kontrolou, že můžu dělat chyby, že můžu být naštvaná, že jsem bohyně, která je hodna lásky, hojnosti a péče a že vše záleží jen na mně, jak to celé budu žít, prožívat, učit se a růst.

Opouštím staré a Vítám nové ♥

Malé zjištění pod čarou. Říká se, že muži s přibývajícím věkem jsou vyzrálejší a vyrovnanější. No, neplatí to u všech, ale to do návodu nenapsali☺