Bezpodmínečná láska (partnerství a zrcadlení ve vztazích, nejen partnerských)

Poslední měsíce jsem prožívala dny zalité sluncem a vánkem lásky, spojení, souznění, vášně, něhy a smíchu. Tyto dny střídaly momenty zoufalství, zmatku, bolesti, smutku, samoty a nenávisti. Takto silné protiklady mě doháněly k šílenství. Netušila jsem, co se to děje nebo proč se to děje. Bylo to mimo mou kontrolu a to mě děsilo. Scény, které jsem dělala, jsem dělala poprvé v životě. Nepoznávala jsem se. Nebyla jsem si vědoma, že něčeho takového jsem schopna. A byla! Něco tak silného jsem v životě nezažila. Nevěděla jsem si rady sama se sebou. Ale co jsem rozhodně věděla bylo to, že jsem prožívala osobní peklo. Vstoupila jsem do temných míst své mysli, bez možnosti návratu, pokud s tím něco neudělám.

Jednoho dne, přišlo to náhle a nečekaně, jsem doslova skončila na kolenou. Bolest uvnitř mě trhala na kusy a já brečela a brečela, a doufala, že to přestane. Nepřestalo, něco málo se uvolnilo, ale ne dost na to, abych se zase cítila dobře. Uvědomila jsem si, že vnitřní bolest se dostala na mé hranice snesitelnosti, že víc toho v ten moment nejsem schopná unést.

V takovou chvíli aktivuju svůj systém ochrany – vypínám, odpojuju se, prostě jen jsem … schránka bez obsahu. Je mi vše absolutně jedno, balancuju na hraně žití a nežití, riskuju. Posouvám své hranice fyzické bolesti, abych přebila tu mentální bolest, prožívám čiré zoufalství. Naštěstí pro mě, tahle utopie netrvala dlouho. Přišel zlom a já začala hledat, hledat odpovědi na své otázky.

Ponořila jsem se do hloubky své duše (tak hluboko, jak jsem ještě nikdy nebyla), do ticha, sama do sebe, ve věčném teď a tady. Začala jsem meditovat, modlit se, procházet se v lese. Opět jsem se napojila sama na sebe, na své srdce.

Ve fázi hledání odpovědí se mi „náhodou“ dostala do ruky kniha, kterou jsem, skoro na den přesně, dostala před čtyřmi lety k narozeninám. Když jsem ji v té době otevřela, tak jsem nerozuměla tomu, co se v ní píše, nebyla jsem na to připravená, nelíbilo se mi to. A teď? Teď je to pro mě bible, prazáklad •VŠEHO•. Až neskutečným způsobem se mnou její obsah rezonuje. Dotýká se přesně toho, co právě řeším, a díky ní teď nacházím odpovědi na své otázky. Jen musel dozrát ten správný čas ♥

Ta kniha se jmenuje •BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA• Tak prosté a přitom, tak přesahující. Tyto slova jste možná ,stejně jako já, slyšely už tisíckrát, ale zkusili jste to někdy upřímně aplikovat do svého života? Znalosti a teorie je jedna věc, ale praktikovat v životě věc druhá. Já jsem opravdu excelentní teoretik, a až teď jsem pořádně pocítila (i fyzicky), jaký rozdíl v tom je.

Po přečtení pár kapitol jsem pochopila, jak celou dobu lžu sama sobě, a jakým způsobem se to projevuje v mých vztazích vůči ostatním. Je to jedno velké zrcadlo – jak se chovám k ostatním, tak se chovám k sobě, když odsuzuji ostatní, odsuzuji sebe, když nenávidím ostatní, nenávidím sebe! V ten moment jsem pochopila, že se opravdu nenávidím, a pocit, že se mám ráda, byl nepravdivý a neupřímný.

•Často pochopíte, že se nemilujete v momentě, kdy vidíte, jak odmítáte lásku druhých•

Dost zdrcující zjištění, které jsem si na začátku samozřejmě nechtěla připustit a vymýšlela si spoustu argumentů, že to tak není, že se mám ráda, ale … bylo to zbytečné. Cítila jsem uvnitř, že je to pravda. Nemám v sobě zpracováno spoustu věcí, ale na svou obranu musím říct, že spousta z nich je schována v mém podvědomí, takže o některých ani nevím, že je mám. S čímž se dost špatně pracuje – měňte něco, o čem netušíte, že máte :D

Uviděla jsem své strachy (z lásky, ze smrti, z odmítnutí, z bolesti), pocity viny a hanby, pocity méněcennosti, že nejsem dost dobrá, že nejsem hodna lásky a porozumění, pokud se budu chovat, tak jak to OPRAVDU cítím – pokud budu sama sebou. Všechny ty staré známé vzorce chování, které si nesu z dětství, a na základě kterých jednám i teď, jak vůči sobě, tak vůči ostatním. Najednou se mi promítly všechny události, jak jsem obviňovala ty druhé, za své bolesti a trápení a přitom jsem ve skutečnosti obviňovala sebe. Protože druhý člověk nemá nic společného s tím, co cítíme, to je jen naše projekce. My neseme zodpovědnost za své pocity!

Díky událostem, které se udály, jsem silně pocítila, že mi v těch vzorcích není opravdu dobře, a že s tím musím něco udělat – změnit svá přesvědčení o sobě. Přiznat si, že se nenávidím, odpustit si a přijmout se, taková jaká jsem a začít se milovat •BEZ PODMÍNEK• Vždy musíme začít u sebe, teprve potom jsme schopni opravdu milovat ostatní.

Uff, nic jednoduchého. 

Tento potřebný proces je tak sofistikovaný, že dokud si tuto skutečnost neuvědomíte, dokud ji neuvidíte a nepřijmete, tak se vám bude neustále opakovat a vracet. Ve formě dalších a dalších bolestivých zkušenostech v rámci mezilidských vztahů. Jednoduše řečeno furt budete potkávat lidi, kteří vám budou zrcadlit své přesvědčení o sobě samých.

Když jsem vynesla všechnu tu emoční bolest a smutek na světlo a pořádně se na ni podívala, tak se mi i ulevilo, protože jsem pochopila, na co koukám.

Taky jsem pochopila, proč jsem v tom klamu žila, tak dlouho. Představte si, že něco znáte, věříte tomu a cítíte se v tom bezpečně, právě proto, že to znáte. Setrváváte v tom, i když vám to nedělá dobře. Motivace to změnit je minimální, protože nevíte, jak to udělat a ani se vám do toho moc nechce. Museli byste opustit to známé a bezpečné místo, vstoupit do neznáma, kde nevíte, co vás čeká, kde to neznáte, a to ve vás vyvolává strach. Tak přesně tohle se mi stalo.

•Bála jsem se udělat krok z pekla do neznáma•

Je pravda, že na takové rozhodnutí je potřeba motivace, energie a odvaha, takže to musí přijít v ten správný čas. A ten teď nastal. Mám velkou motivaci a tou je •LÁSKA• (nejen ke mně samotné).

Je to v určitém smyslu velká úleva. Na druhou stranu vím, že mě čeká neskutečně moc práce a úsilí. Ale aspoň už vím … je důležité být k sobě upřímný, i když to někdy dost bolí. Svět nám nenabízí dokonalost, ale místo pro rozvoj a růst!

 

•Pravda není přijata, dokud není praktikována v životě•

 

 

Rezonuje ve vás tohle téma? Prožíváte něco podobného? Nebo s něčím nesouhlasíte?

Podělte se o svůj příběh.

Budu moc ráda za zpětnou vazbu. Napište mi na FB, IG nebo mail.